Stále ještě spíme..... Poslední fotky malé samičky před zimní přestávkou.
Jaro
20.04.2016
Během zimy jsme UV lampu rozsvítili jen občas. Vždy toho někdo z ještěrů využil a na chvilku se vylezl ohřát. Ke konci se svítilo častěji a začátkem dubna již pravidelně každý den. Tím období klidu skončilo. Všichni začali být normálně aktivní a ihned začali projevovat zájem o potravu.
Začátkem května mohou konečně poprvé ven a prolézt se po zahradě. Jsou o zimu starší a chybí už jen jedna do teoretické dospělosti.
Eliška
Oranžová Eliška je asi nejpřítulnější a venku sezobne i pár rybek.
Jůlinka
Po zimě poprvé venku si nic z ruky nevzala, ale prolezla celou skalku.
Miloš
Miloš se decentně prošel po trávníku, zkontroloval škvíry u jezírka a na konec se vyložil na bílých kamenech.
Hampík
Malá samička se vůbec nestyděla a spořádala několik rybek hned na trávníku.
Druhý samec
Kliďas velmi aktivně prošel nejbližší skalku a zejména ho zaujal vodopád u jezírka.
Malformace páteře
Již od mláděte se u Humpyho projevovala jistá nedokonalost v růstu kdy za ostatními zaostává a v tabulkách vždy zabírá poslední místo. Za lopatkami se začal objevovat hrbolek který se s růstem zvířete zvětšuje. Na jeho žravosti, která vždy byla menší než u ostatních se však nic nemění. Koordinace pohybů se s růstem zhoršuje. Krmit jí musím zvlášť, je pomalá a kolegové si neberou servítky pokud jde o žrádlo.
Léto
10.7.2016
Léto tráví všichni co nejvíce ve venkovních výbězích. Když přes den nebo noc klesne teplota pod zhruba 15 stupňů stěhují se dovnitř. Po vyhřátí na sluníčku mají obrovský apetit. S chutí se vrhají na jejich oblíbenou masovou směs a jako dezert nepohrdnou rybou, myškou nebo kuřátkem.
Máme rádi i ovoce
Ještěři se necpou jenom masem, ale část jídelníčku zabírá i ovoce. Chuť k pojídání ovoce je dost individuální. Někteří se přetrhnou, jiní vlažně uždibují a jiní nevšímavě minou misku s ovocem. Ochutnali již jahody, broskve, blumy, třešně, jablka i hrušky. Ne že by se přecpali, ale jako občasný doplněk je vítanou změnou.
Náhlé zhoršení zdravotního stavu Humpy
12.7.2016
Po dlouhé době kdy Humpy za ostatními zaostávala v růstu a v lehké nekoordinaci pohybů se její stav rychle zhoršuje. Stále dobře žere, ne tak energicky a dravě jako ostatní, ale s chutí si dá dva až třikrát týdně porci masové směsi s myškou nebo kuřátkem. Poslední dobou se mi zdá, že našlapuje jako opilá.
Neovládá zadní nohy
19.7.2016
Humpy přestává ovládat zadní nohy. Přední používá jako dřív, ale zadní přestává používat jako oporu těla. Ihned se vydáváme za veterinářem panem MVDr. Ladislavem Malým do vesničky Pchery u Kladna. Bohužel potvrzuje obavu nejhorší, že se zřejmě jedná o vrozenou vadu pravděpodobně po přibuzenském křížení. Rentgenový snímek odhalil malformaci páteře za lopatkami a další v oblasti beder. S pokračujícím růstem zřejmě dochází k uzavíraní míšního kanálku a postupnému vyřazení pohybových center jako začátku celkového kolapsu organismu. Domů jedeme jak po funusu.
Terminální stádium
19.8.2016
Ochrnutí postoupilo i na přední nohy. Polykací reflexy nefungují a musím jí uměle krmit. Sama se ani nenapije. Jak překvapivě rychle se zdravotní stav zhoršil je vidět z data natočení videa uvedeného výše, kde 10.7. se intenzivně krmí venku na trávě s kolegyní. Za měsíc je již plně paralyzovaná.
Úhyn Humpyho 29.8. 2016
Příprava na zimní odpočinek
9.10. 2016
Mezi krmením nechávám dva, někdy tři dny. Porcí bývají 2 jednodenní kuřátka, 3-4 malé rybky, jindy porce masové směsi s kuřátkem a myškou. Nepravidelně obohacuji ovocem, přemraženými šneky a vždy popráším vápníkem pro plazy a Roboranem. Jso-li hodně vyhřátí na sluníčku vrhají se na potravu jako ďáblové. Pro dobrotu v ruce jsou schopni si vyskočit i 70 cm. Během podávání krmení používám pinzetu, jen pro jistotu. Jejich čelisti s ostrými zuby varují. Nikdy jsem nepozoroval úmyslný útok na ruku což je ale dáno tím, že od mláďat s nimi manipulujeme a často přenášíme z místa na místo. V pražském soukromém teráriu v Praze -Dubeči www.terariumpraha.cz mají jinou zkušenost. Ošetřovatelé s nimi vůbec nepřijdou do fyzického kontaktu, často je krmí živou potravou a díky jejich divokosti tak z nich mají velký respekt. Při obraně totiž nepoužívají jenom silné čelisti ale i silný ocas jako bič. Napadne-li je v přírodě větší zvíře ( všechny menší sežerou ) a není úniku, nahrbí se a s otevřenou tlamou vyrazí na svalnatých zadních nohách do útoku. Velmi rychle se "učí". Po přenesení do vany se do pár minut vykálí což mi usnadňuje udržovat čistotu v teráriu. Tady je také většinou krmím. Celé léto se tedy instinktivně cpou a nabírají zásoby na zimu. U jednoho chovatele v Alabamě začínají hrabat společnou noru již v horkém srpnu kdy se teploty pohybují kolem 30°C. To jsou ale zvířata žijící celoročně venku a takovou možnost bohužel nemám. V říjnu jsem začal omezovat svícení výhřevnou lampou. Poslední žrádlo bylo podáno 25.10.
Zimování
1.11. 2016
V listopadu jsou po většinu dne ukryti. Vylézají jen když do terária zasvítí slunce. Umožňuji lokální vyhřátí které využívají občas na 2 hodinky a pak hned do úkrytu. V jednom lehce ohřívaném pokoji jsem postavil drátěné zimoviště s dřevěným úkrytem připomínající noru. Teploty se během zimy tady pohybují od 12°C do 19°C. Jediným vybavením je miska s čerstvou vodou a žárovka v květináči.